{title: Kometa}
{artist: Jarek Nohavica}
{time: 6/8}

[Ami]123456 123456 123456 123456

[Ami]Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
[Dmi]zmizela jako laň [G]u lesa v remízku, v [C]očích mi zbylo jen [E]pár žlutých penízků.
 
[Ami]Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, [Ami]až příště přiletí, my už tu nebudem,
[Dmi]my už tu nebudem, [G]ach, pýcho marnivá, [C]spatřil jsem kometu, [E]chtěl jsem jí zazpívat.
 
{soc}
[Ami]O vodě, o trávě, [Dmi]o lese, [G]o smrti, se kterou smířit [C]nejde se, [E]
[Ami]o lásce, o zradě, [Dmi]o světě [E]a o všech lidech, co kdy žili na téhle [Ami]planetě.
{eoc}
 
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech.
Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje.
 
{soc}
Na na na na na na
{eoc}
 
Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha.
Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá.
 
{soc}
O vodě, o trávě, o lese, o smrti ... 
{eoc}